Moje osobní zkušenost: hledání práce ve Francii – doba „předkoronavirová“ vs. „koronavirová“

Již delší dobu jsem si říkala, že by možná bylo dobré napsat nějaký článek o tom, jak si hledat práci poté, co přijedete do Francie. A to ať už přijíždíte se znalostí francouzského jazyka či bez. Možností totiž samozřejmě existuje celá řada.

Došlo mi ale, že napsat takovýto článek v dnešní době „koronavirové“ by neodpovídalo skutečnosti, jaké to bylo v době před a doufejme opět bude po koronaviru. Nebylo by to tedy úplně pünktlich, jak říkají Němci.

Proč?

Z jednoho prostého důvodu. Práce se před rokem hledala každopádně jinak, někdo by mohl říct snadněji než tomu je dnes. Určitě se najdou tací, kteří řeknou, že to není pravda a kdo pracovat chce, práci si vždy najde. Ano, odporovat těmto dotyčným nehodlám, pravda ale je, že je to každopádně mnohem těžší v dnešní koronavirové době.

A podle čeho takto usuzuji a na základě čeho tedy budu vycházet při psaní tohoto článku? Jak už samotný název tohoto článku napovídá, bude to zcela upřímně podle mě, jelikož já osobně jsem měla příležitost zakusit oboje. Hledání práce před nástupem koronaviru… i následně nanovo během koronaviru, jelikož ten způsobil, že v mém oboru bylo a stále téměř je nula pracovních příležitostí.

Výše zmíněným lidem, kteří jsou nyní zaměstnaní a kteří tvrdí, že kdo pracovat chce, práci si vždycky najde, bych tak tímto článkem chtěla trochu otevřít oči a nechat je nahlédnout na věc z trochu jiné perspektivy. Ne vždy je totiž vše tak jednoduché, jak si možná někteří mohou z jejich současné pozice myslet.

A) Doba „předkoronavirová“

Začnu tedy dobou tzv. předkoronavirovou. V době mého příjezdu do Francie žádný „covid 19“ nebyl… možná již existoval, kdo ví, ale oficiálně ještě v roce 2018 nebyl.

Moji původní překážkou při hledání práce byl tedy spíše fakt, že jsem neuměla pořádně francouzsky. Přistěhovala jsem se ale do Paříže v době, kdy nebylo zase tak těžké najít práci, jestliže člověk hovořil alespoň plynule anglicky.

Pravda ale je, že jsem nepřijela do Francie, abych tu používala angličtinu. Když přijedu do nějaké nové země a chci tam nějakou dobu pobýt, věřím, že je důležité se naučit místní jazyk.

Jelikož je můj přítel Francouz, přijížděla jsem do Francie s cílem, že se nejdříve naučím dobře francouzsky než se vrhnu do normálního plnohodnotného pracovního života.

Při studiu jsem však měla i nějaký volný čas, který jsem se rozhodla trávit pracovně a našla jsem si tedy brigádu, kde jsem následující rok používala především angličtinu. V jakých odvětvích můžete brouzdat se rozepíšu až v nějakém mém dalším článku.

Znalost francouzštiny = více pracovních příležitostí

Po prvních dvou semestrech intenzivního studia na univerzitě jsem si na následující 4 měsíce volna našla dobrovolnickou činnost v jedné neziskové organizaci, kde jsem byla v čistě francouzském pracovním kolektivu, i když jsme spolupracovali na mezinárodních projektech a angličtinu jsem tedy během své práce též využila.

Najít si tuto práci bylo mnohem snazší s již nějakou znalostí francouzštiny. Popravdě kdybych nemluvila francouzsky vůbec nebo pouze na nízké úrovni, tak bych tuto možnost ani nedostala.

Minimálně komunikační znalost francouzštiny je totiž požadována na většině pracovních míst. Např. v Paříži vyžadují komunikační francouzštinu i na pozici uklízečky, abyste byli schopni přijímat a plnit zadané úkoly. Což je logické.

Se svojí francouzštinou na úrovni B1 jsem se však necítila pevně v kramflecích a nastoupila jsem tedy ještě na jeden semestr na univerzitu a dodělala si úroveň B2. V této době jsem navíc již měla brigádu, kde jsem používala výhradně francouzštinu, což mi dost pomáhalo v rychlejším zlepšení se v tomto jazyce.

Pokud se tedy rozhodnete, že si budete hledat něco, kde po Vás francouzštinu chtít nebudou, tak si tím značně omezíte výběr. Ve velkých městech asi něco seženete i tak, ale v menších městech bych to už příliš nadějně neviděla.

Jak jsem hledala práci po ukončení studií

Když jsem v lednu, na začátku roku 2020, dokončila svůj univerzitní diplom, rozhodla jsem se najít si práci na plný úvazek. Chtěla jsem něco, kde bych mohla používat angličtinu a francouzštinu zároveň.

Přestože mám z Čech vysokoškolské vzdělání a mohla bych si sednou někam do teplíčka kanceláře (což jsem si i díky svému dobrovolnictví mohla ve Francii vyzkoušet), nějak se mi po této absolvované zkušenosti nechtělo. Práce v čistě francouzském kolektivu mě na nějaký to čas od tohoto nápadu odradila.

Byla jsem zvyklá na mezinárodní prostředí, které mi více sedělo a zároveň jsem chtěla zůstat blízko lidem, nejlépe celé škále cizinců, a ne se rovnou zavřít do nějaké kanceláře.

Chtěla jsem tedy zkusit něco v pohostinství, jelikož  jsem v daném oboru již měla nějakou zkušenost. Hledání práce zabralo pár dnů a hodně rozeslaných životopisů. Netrvalo však příliš dlouho a práce se našla, především díky tomu, že jsem již mluvila dobře francouzsky.

Angličtina je v pohostinství samozřejmě vyžadována, ale francouzština zde v Paříži zůstává i dnes klíčovým jazykem. To, že mluvíte v Paříži anglicky, totiž dle mého názoru není v dnešní době příliš velká výhoda. Většina mladých Francouzů angličtinu dnes již ovládá bez problémů.

To, že se říká, že Francouzi neradi mluví anglicky, totiž rozhodně neplatí pro novou mladou generaci. V mém okolí anglicky umí všichni mladí Francouzi a na relativně dobré úrovni. Takže moje rada zní: naučit se nejdříve francouzsky, pokud si chcete ulehčit nejen hledání práce.

Brzy přišla změna povolání, která však nebyla před koronavirem nijak náročná

Netrvalo dlouho a zjistila jsem, že pařížské restaurační zázemí je na můj vkus příliš hektické a na nějaký bližší kontakt s klientem, který jsem díky svým předchozím zkušenostem z jiných zemí očekávala, byl téměř na bodě mrazu.

Většina mého kontaktu se omezila na „bonjour“, „ça va“ a to bylo vše. Jak se říká, prostě to fičelo a na navázání nějaké užšího vztahu mezi Vámi a klientem často nebyl žádný čas.

Rozhodla jsem se tedy zamířit do jiné sféry, která vypadala slibněji – do oblasti „events„. Ve francouzštině se hovoří o „événements (m.)“, tedy česky doslova události = celá řada veřejných i soukromých akcích.

Změna nebyla příliš náročná. Vyžadovali perfektní vystupování a výbornou znalost francouzštiny a angličtiny, vše jsem splňovala, takže to nakonec dopadlo tak, že jsem hned zapadla a mohla si v tomto oboru docela vybírat. Paříž je totiž jedna velká událost. 🙂

Brzy jsem tedy měla zaplněný „emploi du temps (m.)“, můj pracovní rozvrh na několik měsíců dopředu, na celou řadu nejrůznějších kongresů a salonů, až po drobnější VIP večírky. V době předkoronavirové nebylo v events problém práci najít, pokud jste ovládal francouzštinu i angličtinu na dobré úrovni.

B) Doba „koronavirová“

V březnu 2020 však přišel velký zlom. Kvůli vládním nařízením byly postupně rušeny velké akce, až nakonec nebyla práce ani na nejmenším večírku. Práce nebyla doslova žádná!

A jelikož se v events pracuje dost často na CDD (contrat (m.) à durée déterminée = smlouva na dobu určitou) a máte na každou akci smlouvu zvlášť (která se uzavírá až těsně před akcí a klidně i jenom na jeden den), nebyla v tomto případě ani žádná možnost částečné nezaměstnanosti = „chomage partiel (m.)„.

Bez pomoci přítele a faktu, že on dělal z domu = „télétravail (m.)“ bez jakéhokoliv omezení na CDI (contrat (m.) à durée indéterminée = smlouva na dobu neurčitou), bůh ví jak by to dopadlo.

Z počátku jsme s mými kolegy doufali, že se postupně vše zase otevře a rozjede během dubna či května nejdéle, ale jak víte, tak rychle to nešlo. V této oblasti bylo až do září doslova mrtvo.

Od září se sice pomalu začalo vše zase rozjíždět, ale jelikož akcí nebyl dostatek, lidí, kteří chtěli pracovat bylo více než bylo práce. Výdělky tedy nebyly nejlepší a výhled nově přicházející podzimové koranavirové vlny vše jenom zhoršoval.

Přišla další změna, tentokrát nucená, která však již nebyla tak jednoduchá

Z důvodu nedostatku pracovních nabídek jsem se tedy rozhodla nalézt něco jiného prozatímního na CDI v jiném oboru. Nejdříve jsem zkoušela zase pohostinství, ale tam to byla též mizérie.

V lednu, když jsem sháněla práci, se na jednu pozici v pohostinství (kavárně či restauraci) hlásilo např. kolem 150 lidí max, v září to bylo i klidně 800 osob. Např. Indeed Vás o těchto datech mile rád informuje, takže Vám to na optimismu nepřidá. PS: odpovídat na inzeráty přes Indeed obecně nedoporučuji. 🙂

Když se mi do konce září nepodařilo nic stálejšího najít a v events už bylo jasné, že od října to půjde s nabídkou práce zase k nule, vrátila jsem se zpět do oboru, ve kterém jsem brigádničila během svých studií.

Začala jsem opět pracovat jako chůva, tentokrát na CDI s pravidelným příjmem. Vhledem k mým předchozím zkušenostem se o mě dokonce dvě rodiny málem popraly. Dobře, to přeháním, pravda ale je, že se mi snažily nabízet různé pracovní výhody, takže jsem na tom ještě vydělala. 🙂

Měla jsem štěstí v neštěstí

Nyní tedy dělám to, co mě baví, ale popravdě musím říct, že mi events na jednu stranu dost chybí. Avšak moji kamarádi a kolegové, kteří si nic jiného nehledali, jsou nyní stále bez práce díky druhému confinement před Vánoci a očekávanému třetímu teď na jaře. Takže to vypadá, že ještě asi nějaký čas bez práce budou.

Svého rozhodnutí tedy nelituji. Říkám si totiž, že jsem měla dost i štěstí, především díky tomu, že jsem již měla dvouletou zkušenost jako chůva. Navíc jsem mluvila anglicky i francouzsky, což uvítala například jedna z mých rodin, kde se na děti mluví napůl anglicky.

Neztrácejte naději!

Tímto článkem bych tedy chtěla povzbudit všechny ty z Vás, kteří jste do Francie dorazili v tuto ne příliš vhodnou dobu. Ano, najít práci je v dnešní době těžké, i moji kamarádi Francouzi s tím mají problém, věřím ale, že v tomto roce 2021 se situace postupně bude zlepšovat.

Možná to ještě nějaký ten měsíc potrvá, tak hlavně nevěšte hlavu. A pokud například ještě nehovoříte francouzsky, využijte tento čas k zdokonalení se v tomto jazyce. S francouzštinou na komunikační úrovni se Vám bude práce hledat mnohem snáze.

Pokud se nacházíte v Paříži, můžete se klidně i obrátit na mě, poskytuji hodiny francouzštiny osobně v tomto městě a jeho nejbližším okolí. Pokud upřednostňujete jiný typ výuky, třeba samostudium, mrkněte na můj e-book věnující se této problematice, který si můžete zdarma stáhnout na tomto odkaze.

Držím Vám palce a bon courage!

Vysvětlivky: (m.) – nom masculin = mužský rod; (f.) – nom féminin = ženský rod

Autor: Soňa Trousilová

Již je to nějaký ten pátek, co jsem se přestěhovala za přítelem do Francie. Se svými čtenáři sdílím své osobní zkušenosti z Francie a tipy, jak snadněji překonat nejen počáteční bariéry, které s sebou život v této zemi přináší. O tom, jak to vše začalo, si můžete více přečíst zde!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *