Krásný den, tímto bych Vás pouze ráda informovala, že tyto stránky nejsou v současné době aktualizovány z důvodu přesunutí se do Prahy a zaměření se na jiné činnosti v rámci mého volného času. 🙂
Děkuji za pochopení a mějte se krásně!
Jmenuji se Soňa a žiji poklidný a spokojený život se svým milujícím partnerem… a to uprostřed životem tepajícího a hektického hlavního města Francie… Paříže! A tím milujícím partnerem není nikdo jiný než ten nejúžasnější Francouz pod sluncem, kterého jsem našla vlastně úplně čirou náhodou, bez plánování, ale doteď jsem za naše setkání nesmírně vděčná.
=>
To jsme my 🙂
Kromě mého partnera mám ráda též cestování a poznávání nových krajin. Plánování, organizování, vyhledávání zásadních a potřebných informací… i to patří k nezbytným činnostem mého každodenního života v zahraničí.
Pro mě je to však zároveň i můj koníček, který mi zde usnadňuje život. Ne vždy totiž znamená, že pokud je partner národnosti té země, kde se nacházíte, tak že za Vás automaticky vše zařídí. 🙂 PS: Vlastní zkušenost 😀
Avšak popravdě řečeno, život v cizině jsem nikdy neplánovala…
Ano, je to tak. Cestování a život mimo Českou republiku jsem nikdy neplánovala a ani jsem po něm jako náctiletá netoužila. Natož život ve Francii, když jsem francouzsky zvládla říct maximálně tak „bonjour“, dobrý den.
Někdo studuje ve škole francouzštinu, zamiluje se do tohoto jazyka, sní o tom podívat se do Francie a tak se rozhodne jít za svým snem. Pilně studuje onen jazyk, následně se rozhodne pro studijní pobyt v dané zemi, a jelikož se mu tam zalíbí, najde si tam partnera, a nakonec se tam rozhodne i zůstat. Pokud se v tomto popisu poznáváte, tak vězte, že i právě pro Vás jsem se rozhodla začít psát tento blog.
Ten můj příběh ale přesně takovýto nebyl!
Již od základní školy jsem se učila německy. Pocházím z pohraničí, takže němčina byla a dodnes je velmi žádaný jazyk v této oblasti. Na střední školu jsem se hlásila na prvním místě na obor turismus, avšak na ten byli bohužel přijímání pouze uchazeči, kteří se na základní škole učili anglicky. Byla jsem proto přijata na obor zahraniční obchod, který jako jediný otevíral třídu s němčinou.
A tak se němčina stala mým hlavním jazykem následujících let mých studií. Němčina mě opravdu bavila až do maturity, a proto jsem se rozhodla pokračovat své bakalářské studium z poloviny v němčině. Jelikož se však obor, který jsem si vybrala, vyučoval pouze na jedné univerzitě v České republice, musela jsem se za ním vydat na druhou stranu republiky.
Své pracovní stáže jsem rovněž trávila v Německu. Vzdálenost však pravděpodobně způsobila, že jsme se ke konci mého bakalářského studia rozešli s mým přítelem, se kterým jsem již byla delší dobu. Jak správně tušíte, on v té době studoval v jiném městě a bohužel ne vždy je lehké vztah na dálku udržet.
S rozchodem přišel první zlom
V té době mi bylo zhruba 21 let… možná 22, kdo si to má pamatovat. Do této chvíle, jsem si nedokázala představit, že bych chtěla opustit Českou republiku, s partnerem jsme ani nijak výrazně moc necestovali. Představovala jsem si náš život v Čechách, blízko našich rodin. Kdo by také chtěl opouštět zemi, která dokáže vykouzlit na listech stromů tak překrásné barvy.
No nemám pravdu? 🙂
S rozchodem však do mého života vstoupilo něco nepopsatelného, co jsem do té doby nijak výrazně nepocítila. Byla to touha. Touha konečně něco zažít, když už se mi tu naskytla ona příležitost – ona svoboda. Ta opravdová skutečná svoboda, kdy člověk přestává být závislý na někom dalším a konečně si může začít plnit své sny. Bez ohledu na to, zda se to líbí či hodí jeho partnerovi. A po rozchodu se člověk dostává přesně do této fáze života a je pouze na něm, jak toto období využije ve svůj prospěch, ve svůj osobní rozvoj.
Nový rok plný nových očekávání
Došlo mi, že jsem mladá a že mám v dnešním světě tolik možností. Došlo mi, že když nevytáhnu paty nyní, když jsem „single“, tak už nikdy. A tak jsem začala jednat. Po nástupu do magisterského studia na odlišné univerzitě jsem začala pilně pracovat na své angličtině, která v té době nebyla zrovna nejlepší. Spíše slabší než slabá.
Mým snem bylo odjet pracovat do Spojených států amerických. A tak jsem se odhodlala a podala si přihlášku do programu Camp USA. To mi ale v té době nějak nestačilo a zároveň s touto přihláškou jsem se přihlásila též do výběrového řízení v rámci programu Erasmus+. Touha užít si ještě ta studentská léta trochu jinak byla opravdu veliká.
S novým rokem 2017 přišly i dobré zprávy. Obě mé přihlášky byly přijaté. Následující půlrok stačilo pořádně zapracovat na angličtině a v červnu jsem si již užívala jedno z nejlepších lét mého života v USA. Po návratu z Ameriky jsem však neměla čas smutnit, jelikož jsem obratem odjížděla čelit dalším dobrodružstvím v rámci programu Erasmus+.
Vstříc novým dobrodružstvím
Láska na první pohled… kdepak!
Pokud jste například sami byli na Erasmu nebo znáte někoho, kdo si ho prožil, pak se mnou budete jistě souhlasit, že ho lze označit za nejlepší část Vašich studií. A pokud takovou zkušenost nemáte, tak věřte, že tomu tak opravdu je. Pokud jste tedy přijel/a především za účelem se seznamovat a nabývat nových přátelství na celý život.
A jak už to tak bývá, zrovna v momentě, kdy to nečekáte a neplánujete, objeví se někdo, kdo Vám začne být sympatický. Možná že to pro některé z Vás je láska na první pohled, jak se říká. A i přesto, že na lásku na první pohled věřím, mně se zatím vždy vyhnula obloukem. A to i v tomto případě.
Ale vůbec mi to nevadí. Přišlo totiž něco lepšího. 🙂 Něco nečekaného, co mi hodně změnilo můj život. Z hodného, sympatického a zábavného spoluErasmáka se stala láska mého života (což jsem samozřejmě v té době ještě nevěděla), bez kterého si už ani život neumím představit.
Láska je láska <3
Druhý zásadní zlom mého života přišel s koncem Erasmu. V té době již ve fázi opravdové zamilovanosti jsem nechtěla o toho fajn kluka přijít. Konečně jsem našla někoho se stejným smyslem pro humor, který mě bral takovou, jaká jsem. Avšak poslední den přišel a s ním i čas na loučení.
Rozhodli jsme se, že si nebudeme nic slibovat a uvidíme, jak se to vyvine. Ono udržovat vztah na dálku nevypadá zrovna dvakrát lukrativně a nadějně. Navíc po mé předchozí zkušenosti, když mi vztah nevyšel ani s Čechem, který bydlel jen několik hodin ode mě. Natož kluk z Francie…
Zázraky se dějí… když je trochu popostrčíte
O to větší bylo moje nadšení, když mi dotyčný oznámil, že by mohl přiletět do Čech na Velikonoce. Neváhali jsme pak už ani minutu a koupili letenky… a tak to pokračovalo zhruba další rok a půl. Létali jsme za sebou pravidelně, jednou já do Francie, potom on do Čech.
Zároveň jsme si budovali vztah založený na důvěře, díky kterému náš vztah na dálku jenom vzkvétal. Nebylo to vždy lehké, překážky se přirozeně objevovaly jako v každém vztahu, ale pravdou je (možná i díky oné vzdálenosti), že každým dnem byl náš vztah silnější a já jsem se cítila zamilovanější a zamilovanější každým dnem.
Závěrečný zlom a zásadní rozhodnutí
Nebude asi proto překvapením, že po dokončení našich vysokoškolských studií přišel čas rozlousknout tu zásadní otázku: „Jak to bude dál?“ Bylo jasné, že do nekonečna žít na takovou dálku ani jeden nechceme. Přišel tedy čas na zásadní rozhodnutí, které podstatně ovlivnilo můj život.
Aniž bych uměla něco žbleptnout francouzsky (základy francouzštiny ze střední školy se opravdu počítat nedaly), rozhodla jsem, že se přestěhuji za přítelem do Francie, který dostal hezkou pracovní nabídku v Paříži. Začala jsem intenzivně studovat francouzštinu na pařížské univerzitě, avšak v tu chvíli jsem ještě netušila, že naučit se nový jazyk nebude tou největší výzvou života ve Francii.
A výšlap na Eiffelovku to také nebyl… jela jsem výtahem. 😀
Otevřená náruč ke spokojenému životu
A především právě proto jsem se pro Vás rozhodla začít psát tento blog. Po mém příjezdu do Francie jsem se setkala s celou řadou drobností, ale i podstatných problémů, na které jsem nikde nenašla pořádnou odpověď. A pokud ano, jednalo se o pouhou teorii, která je však v cizině zpravidla daleko od reality.
Díky svému blogu a e-booku, bych s Vámi ráda sdílela své poznatky, zkušenosti, tipy a rady týkajícího se života ve Francii. Ráda bych, aby tento blog byl branou ke spokojenějšímu životu pro všechny, kteří se z nějakého důvodu rozhodnou vycestovat za hranice naší rodné země a nějakou tu dobu tam pobývat.
Ať už jste tedy student/ka v zahraničí, odjíždíte do zahraničí za prací, zamiloval/a jste se do cizince/cizinky nebo jen toužíte objevovat nové země, byla bych nesmírně ráda, kdyby Vám tento blog přinesl do života něco pozitivního a třeba Vám ho i ulehčil!
