Hned na úvod bych Vám ráda vysvětlila, proč jsem se rozhodla pojmenovat tento svůj „první“ článek názvem „článek zéro“, neboli nula. Je to z jednoho prostého důvodu. Nejedná se totiž o článek jako takový. Nebudu se v něm věnovat konkrétnímu tématu, ale ráda bych Vám prostřednictvím něho představila, proč jsem se rozhodla psát tento blog.
Když jsem se před dvěma lety rozhodla přestěhovat za svým přítelem do Francie, přirozeně jsem si hledala základní informace potřebné k tomuto „přesunu“. Nalézala jsem především články dosti teoretické a nepodařilo se mi najít zdroj, který by mě zaujal a který by byl více osobní a zároveň obsahoval nějaké vlastní zkušenosti z reálného života.
Teorie vs. realita
Informace na různých českých stránkách byly dosti omezené a často neaktuální. Většinu z nich jsem tedy musela hledat na původních francouzských webech a překládat si je pomocí slovníku a „Google“ překladače, jelikož jsem v té době francouzštinu ještě neovládala.
Vyhledávání mi zabralo docela dost času, aby to nakonec v praxi – reálném životě – dopadlo úplně jinak, než jsem si plánovala. Zpravidla v kombinaci se spoustou komplikací.
Můj přítel je sice rodilý Francouz, ale jak se hned na začátku našeho společného bydlení ukázalo, co se nejrůznějších formalit týkalo, měla jsem díky svému internetovému vyhledávání větší přehled o fungování francouzského systému než on sám.
Základní informace
Jedna z prvních věcí, kterou jsem po svém příjezdu do Paříže udělala, byla návštěva informačního večera „Jak studovat a žít ve Francii“, kterou pořádali „Čeští studenti a mladí profesionálové ve Francii“ ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Paříži.
Zároveň jsem si prostudovala webové stránky této asociace. Informace na nich jsou hezky strukturované, avšak jedná se pouze o teorii. Navíc dodnes na nich lze najít i informace, které již delší dobu neplatí.
Informační večer byl připraven více aktuálně, to ano, avšak jednalo se opravdu pouze o základní informace. Ono přeci jen není možné shrnout vše podstatné pouze do jednoho večera.
Veškeré konkrétní informace jsem si tedy musela dále vyhledávat sama. Nejrůznější články však často byly zastaralé. Někdy třeba pouze jen jeden rok, avšak i to stačilo k tomu, aby informace v nich obsažené byly již neaktuální.
Stejně jako v České republice, i ve Francii dochází k neustálým reformám a systém se mění a vyvíjí rychle. Nezbývalo mi než pravidelně studovat důležité změny a neustále vyhledávat další a další informace.
Ach ta byrokracie!
Zejména na počátku mi toto vyhledávání zabralo hodně času. Nechce se mi tomu dodnes věřit, ale snad se vším tu měli (zejména místní úředníci) problém. Obyčejné založení bankovního účtu, přihlášení se do zdravotního systému, získání fiskálního čísla, uzavření pacsu, atd.
Nechci Vás teď strašit, ale pravdou je, že jsem snad u všeho narazila na nějakou překážku. Člověk by si řekl, že to přeci nemůže být tak těžké pro francouzské úřady, když oba státy jsou součástí Evropské unie. Opak byl a je pravdou dodnes.
Zlaté Česko
Díky těmto mým zkušenostem doteď kroutím hlavou nad tím, jak si Češi často stěžují, jak je ta česká administrativa pomalá. Není! A to myslím upřímně.
V Čechách mají často úředníci na vyřízení 30 dnů. Ve Francii na to mají mnohdy až 3 měsíce… a stejně pak na vydání kartičky od zdravotní pojišťovny čekáte až rok. Ne-li víc. Já asi měla štěstí… vybojovala jsem si ji „už“ za 9 měsíců. 😀
Takových situací jsem již řešila celou řadu. Avšak když už si myslíte, že je jakžtakž klid, něco se „semele“.
Zrovna před 14 dny mě informovali z mé zdravotní pojišťovny, že se mi seběhla dvě připojištění od dvou různých společností a zdravotní pojišťovna neví, které při vyúčtování použít. A tak se rozhodla neuplatňovat ani jedno a měla jsem si to vyřídit přímo se společnostmi, které poskytují toto připojištění.
Což je docela vtipné, protože o druhé připojištění jsem si nežádala (a výslovně jsem zaměstnavateli řekla, že ho nechci). On toho očividně ale nedbal nebo prostě a jednoduše zapomněl a u připojišťovací společnosti mě registroval.
Následně mi trvalo déle jak týden, než se mi podařilo s touto společností navázat kontakt. Komunikace přes email? Nulová. Nakonec jsem vše vyřešila, ale musela jsem tomu opět věnovat určitou část ze svého drahocenného času.
Začnu psát blog!
A právě na základě podobných zkušeností jsem se po dokončení svého studia francouzštiny na pařížské univerzitě rozhodla, že začnu psát blog.
Chvíli to trvalo, než jsem našla své téma. Hodně jsem přemýšlela, jak ho pojmout. Jediné, čím jsem si byla stoprocentně jistá, bylo to, že bych Vám ráda pomáhala a sdílela s Vámi své zkušenosti ze života ve Francii.
Ano, nežiji tu desítky let, ale právě proto si myslím, že mé zkušenosti Vám mohou být užitečné. Jsou aktuální a reálné! Mé „zážitky“ s francouzskou administrativou a s životem ve Francii jsou čerstvé. Mám je živě ve své paměti a žiji je tu každým dnem.
A ano, budu Vám sdělovat i nějaké teoretické informace, které můžete najít i jinde, ale i to k tomu patří.
Také bych Vám ráda v budoucnu prostřednictvím těchto stránek předávala své znalosti, co se francouzského jazyka týká. Jazyky mě baví a francouzsky jsem se díky svému pobytu ve Francii naučila plynně za 15 měsíců.
Ano, nemám letité zkušenosti, co se výuky francouzštiny týká. Ano, nestudovala jsem francouzský jazyk pět let do hloubky a nemám titul magistra v oboru pedagogiky. Avšak i s titulem inženýra se dá vyučovat něco, čemu rozumíte a co Vás baví. I když to není zrovna to, co jste vystudovali původně. 🙂
A tak jsem se po ukončení svého studia francouzštiny zároveň rozhodla, že bych ráda šířila tento jazyk dál. Diplomy z francouzštiny již mám, nyní ještě plánuji absolvovat kurz lektora, abych Vám byla schopná poskytnout to nejlepší ze sebe.
S doučováním spolužákům mám již mnohonásobné zkušenosti, věřím ale, že kurz lektora mi umožní se lépe a do větší hloubky zaměřit na přípravu mých lekcí, které pro Vás budu individuálně vytvářet.
Tak už máte nějakou představu?
A to je prozatím asi vše, co bych s Vámi ráda v tuto chvíli sdílela. Článek „zéro“ by měl sloužit k tomu, abyste si udělali představu o tom, o čem Vám zde budu psát. Představu o mě, o tom, co mě baví a čemu se nyní věnuji. Pokud by Vás zajímal podrobněji můj příběh, přečíst si ho můžete zde.
Abych ale tedy uzavřela to mé dnešní povídání. Život ve Francii není vždy nejjednodušší. Stejně jako kdekoli jinde ve světě.
Ale pokud žijete někde, kde to máte rádi a kde Vás mají rádi, vyplatí se nejrůznější životní překážky překonávat. A pokud Vám můj blog pomůžete některé z nich překonat, třeba i jenom jednu z nich, budu nesmírně ráda!
